1. Právě čtete:
2. Hlavní stránka
3. Aktuality
4. „Poprvé jsem uviděla konkrétní květiny. Žádné barevné koule. To byl šok“

„Poprvé jsem uviděla konkrétní květiny. Žádné barevné koule. To byl šok“

„Od tří let nosím brýle, docela jsem na ně už tedy byla zvyklá, i když mi v řadě situací překážely. Třeba při plavání, to jsem je raději nenosila, při vaření se mi zamlžovaly, vadily mi při jízdě na kole a lyžovalo se s nimi velmi bídně," vypráví PhDr. Jindra Čadilová, specialista pro zahraniční zdravotní turistiku v DuoVizi.

Moment, kdy si uvědomila, že jsou pro ni brýle opravdu hendikepem, nastal u moře. „Na koupání jsem si brýle nebrala, viděla jsem tak kolem sebe zamlženě, a když jsem vylezla na pláž, popadla mě hysterie. Nemohla jsem totiž najít své lehátko mezi desítkami stejných! To byl rozhodující okamžik. Okamžik, kdy jsem si řekla, že s tím musím něco dělat. Vždyť jak by to bylo dál, když se mi oči budou přirozeně dál zhoršovat?" říkala si Jindra.

Odmala na jedno oko šilhala, až v DuoVizi se ale dozvěděla, že se dá i s touto vadou většina dioptrií odstranit. „Potěšilo mě to a začala jsem vážně o této možnosti uvažovat. Navíc jsem při své práci viděla takřka denně spoustu šťastných lidí, kterým zákrok změnil život. Brzy tedy padlo mé konečné rozhodnutí."

V DuoVizi podstoupila operaci metodou PRELEX. „Před zákrokem prvního oka jsem byla v klidu, na druhé oko jsem šla o týden později, a to už jsem byla trochu napjatá. Dostala jsem  prášek na uklidnění a upnula se na myšlenku, že až to budu mít za sebou, krásně uvidím."

„Na zákrok jsem šla k panu doktoru Továrkovi, kterého považuju za velkého odborníka, a z vlastních zkušeností vím, že si na všech pacientech nechává záležet," popisuje Jindra a doplňuje: „Pan doktor byl moc příjemný a já věděla, že jsem v dobrých rukách, a to doslova." Velkou oporou jí byla na sále kolegyně – manažerka kliniky DuoVize Marie Kamarádová. „Chytla mě za ruku, a to mi hodně pomohlo, jsem ráda, že tam byla se mnou."

Doma si po operaci druhého oka hned sundala obvaz. „A viděla jsem všechno. A všechno bylo ostré! Podívala jsem se na zahradu a tam nebyly jen barevné koule, ale barevné konkrétní květiny. Z toho šoku jsem byla naměkko."

A na co se teď Jindra nejvíce těší? „Na plavání bez brýlí a stav, kdy všechno uvidím, na jízdu na kole, kdy se nebudu bát, že mi spadnou brýle. A hlavně je nebudu pořád někde hledat . Měla jsem čtvery a pořád jsem je někde nechávala, a pak hledala."

„Jděte do operace, stojí za to i přes případné obavy i strach!"

Kolegyně Jindra Čadilová rozšířila skupinu našich zaměstnanců, kteří podstoupili operaci očí. Je nás už 30! My prostě věříme tomu, co děláme!