Chci se objednat

Rozhovor MF DNES s ředitelem NeoVize Petrem Kocianem

06.04.2016
Rozhovor MF DNES s ředitelem NeoVize Petrem Kocianem

Operace očí není jako zvětšení prsou. Oční vada je diagnóza

Řediteli brněnské oční kliniky NeoVize Petru Kocianovi vadí nečestný konkurenční boj, který snižuje ceny zákroků na úkor bezpečnosti pacientů. Zároveň kritizuje český pojišťovnický systém, jenž se na tomto problému podílí.

Vstup do zdravotnictví měl takřka impozantní. Už v 21 letech se Petr Kocian stal ředitelem nově vznikající soukromé nemocnice v Neratovicích. Časem přesedlal k oftalmologii a zůstal jí věrný dodnes. Od roku 2008 vybudoval síť čtyř klinik, které se zaměřují na operace očních vad.

„Náš obor výrazně kazí konkurenční boj. Mantra absurdně nízké ceny pacienty žene do náručí nejlevnějších pracovišť, aniž by řešili kvalitu péče,“ tvrdí třiačtyřicetiletý Kocian, který šéfuje brněnské klinice NeoVize a spoluzakládal stejná centra také v Praze, Bratislavě a Českém Těšíně.   

 

Proč padla první volba na Brno?

Když jsme projekt NeoVize začali v roce 2008 připravovat, vytipovali jsme Brno právě proto, že tady de facto žádná soukromá klinika nefungovala. Navíc jižní Morava byla krajem, kde se provádělo méně operací, než byl průměr na počet obyvatel. Pacienti odsud jezdili do Prahy, Olomouce, Hradce Králové, Jihlavy nebo Zlína. Zkrátka ideální místo kde začít. Zároveň jsme nabídli nejnovější technologie a osobní přístup, což se velmi rychle odrazilo v úspěchu. Záhy jsme se tak stali největším chirurgickým centrem v Jihomoravském kraji a přitáhli tím pozornost dalších pracovišť, která si tady začala budovat své pobočky.

 

Dá se i přes větší konkurenci říct, že oční kliniky zažívají z hlediska zájmu zákazníků zlaté časy?

Na to je těžká odpověď. Zvenčí to může vypadat, že se jim nebývale daří, ale situace je stále těžší. Přicházejí nové technologie, do kterých je třeba investovat, ale úhrady od pojišťoven klesají. V důsledku značného konkurenčního boje a různých dumpingových cen se navíc výrazně snížily částky za oční zákroky za účelem likvidace konkurence. Hrozí, že oftalmologii u nás ovládne zahraniční kapitál. Již dnes se zisky vyvádějí do zahraničí a čeští pacienti na to mohou doplatit.

 

Už se to projevilo?

Zatím se to naštěstí nedaří, ale je to špatně pro všechny. Ceny operací jsou mnohdy už tak absurdně nízké, že ta pracoviště, která je nabízejí, zákonitě musela začít šetřit i na kvalitě péče. Kvůli snaze získat zákazníka za každou cenu se celkově snižuje úroveň služby i její bezpečnost. Profit pacienta pak může být jen dočasný.

 

Jenže jak se má v té rozsáhlé nabídce vyznat a zvolit dobře?

Uznávám, že to má těžké. V České republice totiž neexistuje žádný systém, jak rozpoznat kvalitní péči. Všichni o sobě tvrdí, že mají nejlepší technologie a že jsou vynikající doktoři s nejkvalitnějším vzděláním. Pacient pak těžko hledá kritéria, na základě kterých se má rozhodnout. Každopádně si ale může dojít do víc center a nechat si udělat vyšetření. Když vnímá, že je podrobné, že se mu věnují a má možnost se dostatečně zeptat, pak by mohlo jít o správné místo. U laserů by navíc operace neměla přijít ve stejný den. Je třeba být pečlivý, protože jde o zákrok, který nelze vzít zpátky a člověk by měl mít stoprocentní jistotu, že to dobře dopadne a že dostane kvalitní péči před operací, při ní i po zákroku.

 

Jsou lidé natolik zodpovědní, že si takové kolečko po několika centrech udělají?

Samozřejmě že nejsou. Pravděpodobně právě z představy, že všichni doktoři jsou kvalitní a na stejné úrovni a sama technologie jim zajistí kvalitní péči, se často naprosto nesmyslně vrhají pouze po ceně. Nevědí, co jim lékaři dělají za metodu, jak to všechno bude a co se vůbec děje. Mantra nízké ceny je zkrátka žene do náručí nejlevnějšího centra.

 

Co se s tím dá dělat?

I když pomineme jinou životní úroveň, částka za oční operace se v některých případech blíži ke dvaceti procentům ceny v západních zemích. To prostě nedává smysl, z toho se potřebná technologie a kvalitní personál nedá zaplatit. Je to jako za komunistů, když se neinvestovalo do bytového fondu. Všechny domy byly rozbité a škaredé. Barák pak sice stál, bydlet se v něm dalo, ale kvalita života nic moc. Něco takového se v podstatě odehrává dneska v oftalmologii. A my se s tím snažíme bojovat tak, že na té kvalitě budeme nadále trvat, budeme poskytovat péči se vším všudy, budeme věnovat maximum úsilí, abychom pacientům ukázali, že právě v nás mají dlouhodobou garanci kvalitní péče. Je to ale dlouhodobý proces.

 

Máte i jiné plány? Podílel jste se na založení čtyř pracovišť, bude nějaké další?

Spíš se snažíme vytěžovat ta stávající a hledat cesty, jak se zmíněnému trendu vyrovnat jinak. Využili jsme toho, že jsme měli náskok v technologiích, takže jsme se soustředili na ty prémiové. Snažíme se pacientům nabídnout nové možnosti a zároveň hledáme nové trhy, kde konkurence není tak silná. Zřídili jsme kliniku v Českém Těšíně pro polské pacienty. Stejně tak se zaměřujeme na další zahraniční pacienty, pro které je cena v Česku výhodnější.

 

Zmínil jste technologie. Předpokládám, že váš obor se bez investic do nich neobejde…

Jsou opravdu vysoké. Bohužel v posledních letech jsou nové technologie navíc spojené s poplatky za každou proceduru, které si jejich prodejci účtují, což zákrok prodražuje. Je pak s podivem, že pacientům nedochází, že není normální jít na operaci, která stojí méně než brýle. Někdo by mohl namítnout, že operace jsou značně předražené (úsměv), ale teď vážně. Cena specializovaného zákroku chirurgem, který se musel vzdělávat a neustále na sobě pracuje, nemůže stát stejně nebo ještě méně, jako když si člověk nechá od optika vybrousit brýle.

 

Kde by se tedy měla pohybovat?

U metody femtoLasik řekněme okolo 20 tisíc, u NeoSmile od 25 tisíc za jedno oko.

 

Není to pro českého zákazníka stále moc drahé?

Já myslím, že ne. Vezměte si, kolik jsou lidé schopní utratit za mobily nebo dovolené. Chápu, že 50 tisíc za obě oči není zanedbatelná částka, ale je to dlouhodobá investice do kvality jejich života. Navíc jsme schopní jim nabídnout splátkový kalendář, do jednoho roku dokonce bezúročně. Často pacienti po operaci litují, že nešli dříve a operaci odkládali. Dokážeme zajistit, že můžou ve všech situacích žít bez nich – při řízení auta, při sportování, plavání nebo jen tak při běžném pohybu. Brýle můžou být pěkným módním doplňkem, ale v zásadě člověka omezují. Naše zkušenost je taková, že v podstatě všichni pacienti, kteří uvažovali, že i po operaci budou nosit brýle s čirými skly, už je nikdy z šuplíku nevytáhnou.

 

Jak je to s počty operací, přibývá jich?

Krizi v oftalmologii jsme měli se zpožděním někdy v letech 2011 až 2014, kdy byl pokles. Lidé neměli peníze, ale situace se zhruba od začátku loňského roku zlepšuje. Lidé přestali mít strach investovat, ale to je vidět obecně všude. Odhadem je u nás zhruba 100 tisíc operací šedého zákalu ročně, současně s tím je ale část zákroků rovnou s odstraněním krátkozrakosti nebo dalekozrakosti, protože společně s šedým zákalem dnes umíme při jednom zákroku odstranit i dioptrie. S konkrétními počty u laserových operací je to těžké, protože mnohá pracoviště se na statistice odmítají podílet. Odhadem je jich 20 tisíc ročně, ale v porovnání s USA je potenciál v České republice na trojnásobku. Přestože se tyto zákroky provádějí téměř třicet let a technologie šly neuvěřitelně dopředu, pořád u lidí panuje strach, co se stane patnáct dvacet let po zákroku.

 

Jak s tím bojujete?

Snažíme se vše pečlivě vysvětlovat a také jdeme příkladem. Máme spoustu zaměstnanců včetně lékařů, kteří už mají operaci očí za sebou. A konkrétně pro lékaře je daleko snazší a radostnější sdělit pacientovi osobní zkušenost, než mu povídat o něčem, čeho se sám bojí.

 

Takže kdo chce u vás pracovat, musí sundat brýle?

(úsměv) Nemusí, ale zkrátka si je nechce nechat. Upřímně, vysvětlovat někomu, že je pro něj dobré zbavit se brýlí a současně je mít na nose, to jde z logiky věci proti sobě. Nechceme hlásat vodu a pít víno, ale právě jít příkladem. A hlavně věříme tomu, co děláme. Primární pro nás je, abychom dělali dobrou medicínu a poskytli pacientovi kvalitní službu. Až teprve na to navazuje nějaký zisk a další věci, ne obráceně.

 

Dokážete odhadnout, jaká bude budoucnost oftalmologie?

Jde o obor, který má rychlý vývoj. Za posledních třicet let se v něm objevila řada novinek. Třeba šedý zákal byl ještě v osmdesátých létech pacienty chápán jako něco horšího než rakovina. Dnes jde po porodu o druhý nejčastější lékařský zákrok. Věřím tak, že oftalmologie toho má ještě spoustu před sebou. Už dnes jsme schopni najít řešení pro téměř všechny typy dioptrických vad včetně astigmatismu. Přicházejí dokonalejší čočky, více využíváme lasery a přicházejí nové léky. Z hlediska úhrad péče je proto velká škoda, že u nás stagnuje pojišťovnický systém a nedává šanci pacientům tam, kde by ji nezbytně potřebovali. Například léčba kerakotonu, tedy chronického vyklenutí rohovky – to je věc, která se dá léčit a třeba na Slovensku ji pojišťovny proplácí, u nás ale ne. A je víc takových věcí, které nikdo neřeší.

 

Co se s tím dá dělat?

Měla by se tím zabývat hlavně odborná společnost, ale ta se k ekonomickým věcem mnohdy staví jako k něčemu nečistému. Přitom já si právě myslím, že kvalitní péče a peníze jsou věci, které k sobě neodmyslitelně patří. V této souvislosti byla velká chyba, že byly zrušené zdravotnické nadstandardy.

Pokud někde fungovaly, bylo to právě v oftalmologii. Péče se díky nadstandardům zlepšila i pro ty, kteří měli základní péči. Pojišťovny by navíc měly mít zájem, aby pacientům poskytovaly péči, která jim ve finále vyjde levněji. Vezměte si třeba léčbu keratokonu. Český systém nehradí zákroky v ceně 15-40 tisíc, které odvrátí transplantaci rohovky a zlepší pacientovi vidění. Platí ale transplantaci rohovky, při které je cena péče okolo 100 tisíc Kč. Ale nikoho to nezajímá. Přitom kdyby místo transplantace ledviny do ní bylo možné dát něco, díky čemu se spraví, nikdo váhat nebude. U rohovky to ale překvapivě nefunguje, ani když je to levnější. A ještě něco je zajímavé. Co se týče zbavení brýlí, mnohdy se také někteří lékaři tváří, že jde o pouhý kosmetický výkon. Já si ale myslím, že je to bytostně medicínská záležitost. Na rozdíl od malých prsou je krátkozrakost, dalekozrakosti či astigmatismus oficiální diagnóza a člověku se s ní žije špatně. To, že laserovou operaci pojišťovna nehradí, to se dá ještě pochopit. Ale je to zákrok, který je na stejné úrovni jako čočky nebo brýle. Jen jde o náročnější a dokonalejší řešení stejného problému. Ten přístup by se měl změnit.

Jiří Ševčík 

foto